Děj knihy Ukulele jam

Miki, patnáctiletý bosenský muslim, dorazí s rodiči v létě roku 1992 do chorvatského uprchlického tábora zřízeného v bývalém rekreačním středisku. Má za sebou drsné prožitky, které se pro něj stávají tabu. Patří k nim výbuch granátu ve vedlejším domě a smrt sousedů, příchod lidové armády do rodného města, vyhnání obyvatel a odvod mužů. Jeho velký vzor, starší bratr Neno, skončil pravděpodobně v srbském zajateckém táboře. Miki se i přes tíživé okolnosti chce přizpůsobit nové realitě. Zatímco se válečný konflikt přibližuje, loví s novými přáteli holky, poslouchá hard rock, učí se anglické texty a pořádá párty na pláži. Za peníze z brigády si kupuje tenisky Converse All Star, pivo a vstupenky do místního rockového klubu Ukulele. Když vypukne válka mezi Chorvaty a Bosňany, vztahy mezi obyvateli tábora se radikálně zhorší. Často dochází k raziím, změní se obyvatelé ubytovny a dochází k politickým konfliktům. Přátelé mizí do Švédska a Miki začne o zemi, v níž mají něco tak neskutečného, jako jsou hudební knihovny, snít. Rodiče ovšem zarputile trvají na tom, že se chtějí vrátit ke svému životu v Bosně a nezačínat znovu kdesi v severní Evropě. Ukulele jam vypráví o zdánlivé všednodennosti v dobách válečného konfliktu, o snaze přežít a žít v krutých letech extrémního nacionalismu. V uprchlickém táboře se Miki setkává s lidmi s nejrůznějšími příběhy, utečenci, ale i vojáky na dovolené. Pláže v létě zaplňují turisté, kteří si přijeli užít sluníčko a moře, ačkoli se za kopci krutě válčí. (Argo)

Knihu jsem pozorně přečetla, je výrazně protkaná hudebními motivy, obávám se ale, že se jedná o hudební styly, skupiny a zpěváky, kteří nejsou blízcí v našem prostředí a zejména v současné době. Přesto se domnívám, že by kniha mohla být přitažlivá pro žáky do 20 let.

Kniha má pokračování:
Děj Meškovićova druhého románu Stan pro jednoho začíná 1. prosince roku 1994, kdy bosenský uprchlík Emir Pozder, zvaný Miki, přijíždí do Kodaně, která původně měla být jen další přestupní stanicí na cestě za bratrem Nenem do Švédska. Nenův kontakt však Mikiho na nádraží nevyzvedne a Miki se dostává do spárů policie. Ze strachu, co bude dál, okamžitě zažádá o azyl a dánská policie ho odveze do dětského centra. Miki tak uvízne v Dánsku, z okna svého pokoje vidí do Švédska a dál sní o setkání se starším bratrem. V azylovém centru se setká s příbuznými, ale soužití na čtrnácti metrech čtverečních není jednoduché. Navíc si v sobě každý nese svá traumata z války, která řeší alkoholem, přehnanou čistotností nebo jako Miki mlčením. Obyvatele tábora paralyzuje zákaz práce a studia i bezútěšné industriální okolí. Z letargie Mikiho vytrhne až dobrodružná výprava na slavný rockový festival v Roskilde - nejenže může vidět své idoly a povídat si s lidmi z celého světa, ale také konečně získá trochu osobního prostoru – ve stanu pro jednoho, kde je Miki konečně sám. Ve Stanu pro jednoho se sice setkáváme se stejným hrdinou jako v Ukulele jam, ale rozdíl tří let a celého kontinentu si vybírá svou daň – Miki přichází o značnou část nadějí a iluzí, a s nimi i o nevinnost. (Argo)